Pes a paragrafy
Vlastnit pejska neznamená pouze si užívat jeho přítomnosti, ale je třeba dodržovat i určitá pravidla. Rozumný chovatel tato pravidla zná a respektuje a není tak na obtíž ani svým sousedům, ani ostatním kolemjdoucím v parcích, ulicích měst i v dopravních prostředcích.
Tak jak se projevuje svým chováním pes, to samé můžeme zpravidla očekávat i od jeho majitele. A promluví – li ten, máme pak většinou zcela jasno.
Nezřídka se mi stalo na vycházce s mým psem, jak nás pronásledoval uštěkaný psík chňapající po ocase mému německému ovčákovi a neragující na páníčkovo volání. Po chvíli přiběhnuvší majitel na mne zdaleka volá: „Nebojte se, on nic neudělá, on si jen hraje.“ Já držím svého psa, opatřeného náhubkem, na kratičkém vodítku a sleduji, jak páníček mocnými přískoky okolo nás loví svého vesele hrajícího si pejska. To už i můj dosud klidný NO má tohoto chování až tak dost a jemně na podivnou dvojici ňafne. Okamžitě jsem zahlcena výhrůžkami, co se stane, jestli si svého psa nebudu držet (jako bych v tu chvíli asi nedělala nic jiného) a jak vůbec mohu s tak velkým a nebezpečným psem beztrestně chodit po ulici. Tak to je přesně ta situace, jak by to vypadat nemělo, ale bohužel nezřídka podobné scénky na frekventovaných parcích a ulicích vídáváme.
Aby to nevypadalo, že jsem jen zastáncem velkých plemen i já sama jsem majitelkou pejska malého plemene a to jezevčíka Zeka. Náš jezevčour by se velmi rád hned na potkání s každým na mazlil, ke každému pejskovi by s radostí přiběhl a vyžadoval by patřičné seznamovací rituály a pokud mu cizí pejskek zrovna nepadne do oka, klidně mu pořádně vynadá. Právě proto jej však všude, kde je možnost potkat další lidi a psy vodím zásadně na vodítku a jeho projevy jsem od štěňátka usměrňovala až se naučil chovat jako slušný pes :). Správně vychovaný pes si kolemjdoucích nevšímá a za všech okolností respektuje svého psovoda.
Jak bychom se měli tedy chovat při venčení svých miláčků vůči ostatním?
Uvědomme si, že ani nám pejskařům se nelíbí, když musíme čelit útokům či jen obyčejnému nezvernému obtěžování od cizích psů natož jak se asi cítí lidé, kteří pejsky zrovna v lásce nemají. Ano i takoví jsou, ale my bychom měli být těmi, kteří jsou ohleduplní. Ne každému je příjemné poskakující roztomilé štěně po nových kalhotách a omluva: „On je malinkej a chce si hrát.“ čistírnu nezaplatí. Stejně tak pes ať už většího vzrůstu, ale mnohdy postačí i malé plemeno řítící se ke skupince hrajících si dětí, vyvolává v maminkách panickou hrůzu a ty nejčernější scénáře. Rozhodně už vám v takové situaci nepomůže nějaká trapná omluva typu: „Nebojte se, ten pejsek si chtěl jen hrát s tím míčkem.“
Dokonce, i když víte, že váš pes je ovladatelný a na přivolání přiběhne, tam kde se pohybuje více lidí, maminky s kočárky, děti a starší lidé není zrovna rozumné mít svého čtyřnožce na volno. Na spoustě takových míst v městských a příměstských oblastech je to dokonce vyhláškou výslovně zakázáno a já osobně to jen schvaluji. Nejen že ve chvilce vaší nepozornosti se může stát nějaká nepříjemnost, na což by měl každý majitel psa myslet neustále a mít svého psa za všech okolností pod kontrolou. Tam kde nejste sami, věřte, že se najde i spousta lidí, kteří při dnešní mediální masáži např. ohledně tzv. „bojových plemen“ mají ze psů všeobecně až panickou hrůzu. Nepřikládejme proto my pejskaři polínka do ohně a nepopuzujme proti sobě všechny ostatní.
Mějme svého psa VŽDY pod kontrolou. Všude tam, kde víte, že budete potkávat lidi mějte svého psa na vodítku. Na chodníku, či na cestě musí být vodítko pouze tak dlouhé, aby nebránilo v chůzi ostatním. Určitě není nikomu příjemné co chvíli přeskakovat téměř neviditelné samonavíjecí vodítko, na jehož konci se někde v prostoru pohybuje váš pes. Zvláště touto skutečností nebudou nadšeni cyklisté. Pokud máte psa většího plemene, nebo psa nevyrovnaného nebo si nejste jeho chováním zcela jisti, vždycky by měl mít takový pes nasazen náhubek.
Máte – li psa ovladatelného a troufnete si jej venčit v místech, kde není velká frekvence lidí, na volno tak pokud přece jen někoho potkáte, přivolejte si svého psa a projděte kolem se svým psem u nohy. Poté mu můžete zase dát směle povel „volno“. Vždy a všude buďte připraveni na nepředvídatelné situace. Na vycházce můžete narazit na různé lidi. Jsou takoví, kteří jestliže zbystří roztomilého pejska, s nadšením se k němu vrhnou. Někteří psi reagují stejným nadšením, jiní mohou situaci vyhodnotit jako útok a následně tak zareagovat. Je na majiteli, aby znal povahu svého psa a toho buď okamžitě usměrnil, nebo pokud není v tak pokročilém výcviku, se této situaci rovnou vyhnul a to například upoutáním psa na vodítko a varováním příliš nadšeného kolemjdoucího. Další skupina lidí jsou ti, co se naopak psů bojí, ale většinou udělají pravý opak, než by v takové situaci udělat měli a začnou ječet a rozhazovat rukama. To často i vyrovnaný pes může shledat jako něco přinejmenším zvláštního a se zájmem se poběží podívat na tu zblázněnou osůbku a o nepříjemnost máte postaráno.
Informace k volnému pobíhání psů
Nevíte, kde je možno pustit psa na volno?
Obecně lze říci, že psi nesmí pobíhat na volno v zastavěné části města a tam, kde je to zakázáno značkou. Většinou u řek a v parcích pes volně pobíhat může. (V Plzni tedy: Homolka, Mikulka, ...)
POZOR!!! v r. 2013
Odbor životního prostředí magistrátu připravil novelu vyhlášky o některých povinnostech chovatelů psů. Nově vymezuje oblasti se zákazem volného pobíhání psů.
Rozšířit území se zákazem volného pohybu psů se rozhodl odbor především na základě požadavku Městského obvodu Plzeň 1.
Jedná se o Velký bolevecký rybník, Senecký, Kamenný a Šídlovský, dále bude platit zákaz volného pobíhání psů na neoploceném hřišti při západním okraji fotbalového hřiště TJ Košutka.
Naopak část stráně při východním břehu Velkého boleveckého rybníka, sádky Správy veřejného statku při rybníku Košinář a plocha okolo městské budovy při severovýchodním okraji Seneckého rybníka jsou z území se zákazem volného pohybu psů vyjmuty.
Volně se nebudou smět psi pohybovat také na území Městského obvodu Plzeň 2 – Slovany, konkrétně v lokalitě Božkovský ostrov a U Ježíška, a v Křimicích západně od ulice Žitná a při ulici K Dolovu.
Pokud bude Váš pes pobíhat na volno mimo vymezená místa, dopouštíte se přestupku.
Vyhláška statutárního města Plzně č.19/2006 o některých povinnostech chovatelů psů na webu města Plzně ZDE
Mapu s vymezenými místy k volnému pohybu psů naleznete ZDE (hnědě zabarvená místa zakazují volný pohyb)
Další samostatnou kapitolou je chování psů a jejich majitelů v dopravních prostředcích.
Dveře pro nástup a výstup u každého prostředku hromadné dopravy jsou označeny příslušnou samolepkou. Neměli byste tedy se psem vstupovat nikde jinde. Také místo, kde se můžete pohybovat je viditelně označeno a neměli byste cestovat po voze sem tam. Po nástupu do vozu by měl pes toto místo okamžitě zaujmout, posadit se a v klidu vyčkat příjezdu do výstupní stanice. Neustále byste jej měli držet na krátkém vodítku a pes musí být opatřen náhubkem a to jak pes velkého, tak i těch miniaturních plemen. Na tu jednu cestu v MHD to přežije každý, i kdybyste měli třeba čivavě košíček uháčkovat. Pokud jste vyloženě proti tomu, psa umístěte do pevné přepravky, určené k tomuto účelu. Panička sedící na sedadle pro invalidy s chlupatým voříškem na klíně, který polovinou těla spočívá na spolucestujícím, není zrovna zářným příkladem ohleduplného člověka.
V přepravním řádu se vyloženě uvádí, že cestující se psem nesmí být na obtíž ostatním cestujícím. To znamená, že například chystáte - li se z procházky, kde váš psík prohnal kachny v rybníce a následně se proběhl blátivou kaluží podél cesty, jděte domů raději pěšky. Také celoročně venku v kotci chovaný pes, který vám na procházce zmoknul nebude zrovna pro svou charakteristickou "vůni" vítaným cestujícím ve voze.
Ve většině přepravních řádů je uvedené, že povolení ke vstupu se psem do vozu dává řidič, tedy pokud narazíte na některého, který bude proti nástupu, nic s tím neuděláte, je to jeho právo, většinou se tak stane, pokud již jeden pes ve voze cestuje. Při nástupu do vozu se nervěte jako první, to si můžete tak vysloužit spíš vyhazov od řidiče, ale vyčkejte, než nastoupí všichni cestující, pokud bude místo pro psa obsazené, požádejte cestujícího, aby vám toto místo uvolnil.V plzeňských tramvajích to bývá na přední plošině vozidla před prvním sedadlem za kabinou řidiče. Měl by to udělat, protože vy nesmíte se psem cestovat na místě, které pro ten účel není vymezené.
Pozn.: Já se svým psem jezdím v MHD od štěněte téměř každý den, je tedy silně naučen okamžitě toto místo zaujmout. Pokud se tam zdržuje některý cestující, slušně požádám 2x, pokud nereaguje a inorantsky se usmívá s pocitem nadřazenosti, zavelím ke psu jen klidně: „Místo!“ a on si jej již sám směle udělá. Prostě tam vsune zadek a je hotovo :) , poté mile dotyčnému poděkuji.
S venčením pejsků souvisí nejméně oblíbená věc jejich majitelů a to sbírání psích exkrementů.
Množství tohoto nadělení na plzeňských chodnících svědčí o velké neoblíbenosti této činnosti a je to velká ostuda, která hází nepěkné světlo na všechny majitele psů. Já osobně, když přeskakuju exkrementy na chodnících, se velice stydím za všechny bezohledné spoluobčany, kteří jsou schopni tento svinčík po svém psu na ulici nechat. Jedna ze známých metod při učení štěňat aby nevykonávala svou potřebu v majitelově bytě zní – VYMÁCHEJTE MU V TOM ČUMÁK. No upřímně u psů bych toto moc nedoporučovala, naučit štěně způsobům se dá velmi dobře trpělivým přístupem a ono rychle pochopí, co se po něm chce, ale zrovna u lidí bych pro tuto metodu byla všema deseti.
Zde přikládám zkušenost jedné maminky s malými dětmi:
„Mám s těmy dárečky totiž hodně špatné zkušenosti od dětí...Není téměř místo, kde by si mohly bez obav hrát, aby mi nepřinesly památku na své hrátky. A je jedno, jestli jsou na chodníku, hřišti a nebo v parku...Jednu dobu jsem to řešila tak, že jsem s sebou všude nosila igelitový sáček a když jsem viděla pejskaře, který sledoval jak jeho miláček vykonává potřebu a pak to tak nechal, zastavila jsem ho se slovy, že by si po miláčkovi jistě rád uklidil, ale jen zapomněl sáček, ale že mu ráda jeden věnuji, protože ho náhodou s sebou mám. Většinou to fungovalo. Dokud jsem na jednom sídlišti nenarazila na pána, který nechal svého pudla vykálet uprostřed chodníku před školou a ten mě poslal do .....e s tím, že platí vysoké poplatky za svého psa, tak má město zařídit po jeho psu úklid. Že si za to platí..“
A zde se dostáváme k další nepříliš vítané povinnosti související s chovem psů.
Poplatky ze psů.
Každé město či vesnice má vyhláškou určenou výši místních poplatků ze psů. Nebudu tvrdit, že tyto poplatky nejsou až nehorázně vysoké, ale myslet si, že za tyto peníze mám právo na to, aby můj pes kálel doprostřed chodníku je poněkud scestné. Navíc chtít po městu, aby po mém psu zajistilo úklid exkrementů je stejně tak logické, jako chtít, aby mi za daň z nemovitosti chodili pracovníci finančního úřadu uklízet barák nebo sekat trávu na zahradě. Musíme si uvědomit, že mimo jiné město přispívá také na provoz útulku pro psy, odchyt toulavých psů a jejich veterinární ošetření. Město také zajišťuje odpadkové koše a sáčky na exkrementy, druhá věc je, že jsou lidi, kteří tyto sáčky opět bezostyšně kradou, ale to už by patřilo do jiného článku.
ÚPLNÉ ZNĚNÍ vyhlášky statutárního města Plzně č. 22/2004, o místním poplatku ze psů
najdete na webu města Plzně ZDE
Návštěvy veterinární ordinace
S finanční stránkou taktéž souvisí návštěvy veterinární ordinace a to ne až v případě, kdy nedejbože náš pejsek onemocní, ale právě preventivní očkování, které je zákonem povinné na Vzteklinu je nutné k tomu, abyste mohli s pejskem chodit mezi ostatní. Krom povinného očkování velice doporučuji, tzv. kombinovanou vakcínu, která pejska chrání proti Psince, Parvoviróze a dalším nepříjemným onemocněním. Nechráníte tak pouze své zvíře, ale výrazně tím omezíte i výskyt těchto onemocnění ve vašem okolí. Pravidelné odčervování by mělo být samozřejmostí.
Závěrem tedy jen dodám, že pokud si člověk neuvědomí, že pořízením pejska mu nastávají i ty nemilé povinnosti a není schopen se chovat vůči ostatním obyvatelům jeho bydliště ohleduplně, měl by se rozmyslet, jestli si nepořídit jako živé zvířátko raději třeba křečka nebo rybičky.
Pokud jste však zvážili všechna pro a proti, a chcete se stát ohleduplným majitelem pejska, gratuluji vám k tomuto rozhodnutí.
A jak být správným majitelem vychovaného psa v tom by vám právě měla pomoci naše „Pohodová psí školička“.
Tak jak se projevuje svým chováním pes, to samé můžeme zpravidla očekávat i od jeho majitele. A promluví – li ten, máme pak většinou zcela jasno.
Nezřídka se mi stalo na vycházce s mým psem, jak nás pronásledoval uštěkaný psík chňapající po ocase mému německému ovčákovi a neragující na páníčkovo volání. Po chvíli přiběhnuvší majitel na mne zdaleka volá: „Nebojte se, on nic neudělá, on si jen hraje.“ Já držím svého psa, opatřeného náhubkem, na kratičkém vodítku a sleduji, jak páníček mocnými přískoky okolo nás loví svého vesele hrajícího si pejska. To už i můj dosud klidný NO má tohoto chování až tak dost a jemně na podivnou dvojici ňafne. Okamžitě jsem zahlcena výhrůžkami, co se stane, jestli si svého psa nebudu držet (jako bych v tu chvíli asi nedělala nic jiného) a jak vůbec mohu s tak velkým a nebezpečným psem beztrestně chodit po ulici. Tak to je přesně ta situace, jak by to vypadat nemělo, ale bohužel nezřídka podobné scénky na frekventovaných parcích a ulicích vídáváme.
Aby to nevypadalo, že jsem jen zastáncem velkých plemen i já sama jsem majitelkou pejska malého plemene a to jezevčíka Zeka. Náš jezevčour by se velmi rád hned na potkání s každým na mazlil, ke každému pejskovi by s radostí přiběhl a vyžadoval by patřičné seznamovací rituály a pokud mu cizí pejskek zrovna nepadne do oka, klidně mu pořádně vynadá. Právě proto jej však všude, kde je možnost potkat další lidi a psy vodím zásadně na vodítku a jeho projevy jsem od štěňátka usměrňovala až se naučil chovat jako slušný pes :). Správně vychovaný pes si kolemjdoucích nevšímá a za všech okolností respektuje svého psovoda.
Jak bychom se měli tedy chovat při venčení svých miláčků vůči ostatním?
Uvědomme si, že ani nám pejskařům se nelíbí, když musíme čelit útokům či jen obyčejnému nezvernému obtěžování od cizích psů natož jak se asi cítí lidé, kteří pejsky zrovna v lásce nemají. Ano i takoví jsou, ale my bychom měli být těmi, kteří jsou ohleduplní. Ne každému je příjemné poskakující roztomilé štěně po nových kalhotách a omluva: „On je malinkej a chce si hrát.“ čistírnu nezaplatí. Stejně tak pes ať už většího vzrůstu, ale mnohdy postačí i malé plemeno řítící se ke skupince hrajících si dětí, vyvolává v maminkách panickou hrůzu a ty nejčernější scénáře. Rozhodně už vám v takové situaci nepomůže nějaká trapná omluva typu: „Nebojte se, ten pejsek si chtěl jen hrát s tím míčkem.“
Dokonce, i když víte, že váš pes je ovladatelný a na přivolání přiběhne, tam kde se pohybuje více lidí, maminky s kočárky, děti a starší lidé není zrovna rozumné mít svého čtyřnožce na volno. Na spoustě takových míst v městských a příměstských oblastech je to dokonce vyhláškou výslovně zakázáno a já osobně to jen schvaluji. Nejen že ve chvilce vaší nepozornosti se může stát nějaká nepříjemnost, na což by měl každý majitel psa myslet neustále a mít svého psa za všech okolností pod kontrolou. Tam kde nejste sami, věřte, že se najde i spousta lidí, kteří při dnešní mediální masáži např. ohledně tzv. „bojových plemen“ mají ze psů všeobecně až panickou hrůzu. Nepřikládejme proto my pejskaři polínka do ohně a nepopuzujme proti sobě všechny ostatní.
Mějme svého psa VŽDY pod kontrolou. Všude tam, kde víte, že budete potkávat lidi mějte svého psa na vodítku. Na chodníku, či na cestě musí být vodítko pouze tak dlouhé, aby nebránilo v chůzi ostatním. Určitě není nikomu příjemné co chvíli přeskakovat téměř neviditelné samonavíjecí vodítko, na jehož konci se někde v prostoru pohybuje váš pes. Zvláště touto skutečností nebudou nadšeni cyklisté. Pokud máte psa většího plemene, nebo psa nevyrovnaného nebo si nejste jeho chováním zcela jisti, vždycky by měl mít takový pes nasazen náhubek.
Máte – li psa ovladatelného a troufnete si jej venčit v místech, kde není velká frekvence lidí, na volno tak pokud přece jen někoho potkáte, přivolejte si svého psa a projděte kolem se svým psem u nohy. Poté mu můžete zase dát směle povel „volno“. Vždy a všude buďte připraveni na nepředvídatelné situace. Na vycházce můžete narazit na různé lidi. Jsou takoví, kteří jestliže zbystří roztomilého pejska, s nadšením se k němu vrhnou. Někteří psi reagují stejným nadšením, jiní mohou situaci vyhodnotit jako útok a následně tak zareagovat. Je na majiteli, aby znal povahu svého psa a toho buď okamžitě usměrnil, nebo pokud není v tak pokročilém výcviku, se této situaci rovnou vyhnul a to například upoutáním psa na vodítko a varováním příliš nadšeného kolemjdoucího. Další skupina lidí jsou ti, co se naopak psů bojí, ale většinou udělají pravý opak, než by v takové situaci udělat měli a začnou ječet a rozhazovat rukama. To často i vyrovnaný pes může shledat jako něco přinejmenším zvláštního a se zájmem se poběží podívat na tu zblázněnou osůbku a o nepříjemnost máte postaráno.
Informace k volnému pobíhání psů
Nevíte, kde je možno pustit psa na volno?
Obecně lze říci, že psi nesmí pobíhat na volno v zastavěné části města a tam, kde je to zakázáno značkou. Většinou u řek a v parcích pes volně pobíhat může. (V Plzni tedy: Homolka, Mikulka, ...)
POZOR!!! v r. 2013
Odbor životního prostředí magistrátu připravil novelu vyhlášky o některých povinnostech chovatelů psů. Nově vymezuje oblasti se zákazem volného pobíhání psů.
Rozšířit území se zákazem volného pohybu psů se rozhodl odbor především na základě požadavku Městského obvodu Plzeň 1.
Jedná se o Velký bolevecký rybník, Senecký, Kamenný a Šídlovský, dále bude platit zákaz volného pobíhání psů na neoploceném hřišti při západním okraji fotbalového hřiště TJ Košutka.
Naopak část stráně při východním břehu Velkého boleveckého rybníka, sádky Správy veřejného statku při rybníku Košinář a plocha okolo městské budovy při severovýchodním okraji Seneckého rybníka jsou z území se zákazem volného pohybu psů vyjmuty.
Volně se nebudou smět psi pohybovat také na území Městského obvodu Plzeň 2 – Slovany, konkrétně v lokalitě Božkovský ostrov a U Ježíška, a v Křimicích západně od ulice Žitná a při ulici K Dolovu.
Pokud bude Váš pes pobíhat na volno mimo vymezená místa, dopouštíte se přestupku.
Vyhláška statutárního města Plzně č.19/2006 o některých povinnostech chovatelů psů na webu města Plzně ZDE
Mapu s vymezenými místy k volnému pohybu psů naleznete ZDE (hnědě zabarvená místa zakazují volný pohyb)
Další samostatnou kapitolou je chování psů a jejich majitelů v dopravních prostředcích.
Dveře pro nástup a výstup u každého prostředku hromadné dopravy jsou označeny příslušnou samolepkou. Neměli byste tedy se psem vstupovat nikde jinde. Také místo, kde se můžete pohybovat je viditelně označeno a neměli byste cestovat po voze sem tam. Po nástupu do vozu by měl pes toto místo okamžitě zaujmout, posadit se a v klidu vyčkat příjezdu do výstupní stanice. Neustále byste jej měli držet na krátkém vodítku a pes musí být opatřen náhubkem a to jak pes velkého, tak i těch miniaturních plemen. Na tu jednu cestu v MHD to přežije každý, i kdybyste měli třeba čivavě košíček uháčkovat. Pokud jste vyloženě proti tomu, psa umístěte do pevné přepravky, určené k tomuto účelu. Panička sedící na sedadle pro invalidy s chlupatým voříškem na klíně, který polovinou těla spočívá na spolucestujícím, není zrovna zářným příkladem ohleduplného člověka.
V přepravním řádu se vyloženě uvádí, že cestující se psem nesmí být na obtíž ostatním cestujícím. To znamená, že například chystáte - li se z procházky, kde váš psík prohnal kachny v rybníce a následně se proběhl blátivou kaluží podél cesty, jděte domů raději pěšky. Také celoročně venku v kotci chovaný pes, který vám na procházce zmoknul nebude zrovna pro svou charakteristickou "vůni" vítaným cestujícím ve voze.
Ve většině přepravních řádů je uvedené, že povolení ke vstupu se psem do vozu dává řidič, tedy pokud narazíte na některého, který bude proti nástupu, nic s tím neuděláte, je to jeho právo, většinou se tak stane, pokud již jeden pes ve voze cestuje. Při nástupu do vozu se nervěte jako první, to si můžete tak vysloužit spíš vyhazov od řidiče, ale vyčkejte, než nastoupí všichni cestující, pokud bude místo pro psa obsazené, požádejte cestujícího, aby vám toto místo uvolnil.V plzeňských tramvajích to bývá na přední plošině vozidla před prvním sedadlem za kabinou řidiče. Měl by to udělat, protože vy nesmíte se psem cestovat na místě, které pro ten účel není vymezené.
Pozn.: Já se svým psem jezdím v MHD od štěněte téměř každý den, je tedy silně naučen okamžitě toto místo zaujmout. Pokud se tam zdržuje některý cestující, slušně požádám 2x, pokud nereaguje a inorantsky se usmívá s pocitem nadřazenosti, zavelím ke psu jen klidně: „Místo!“ a on si jej již sám směle udělá. Prostě tam vsune zadek a je hotovo :) , poté mile dotyčnému poděkuji.
S venčením pejsků souvisí nejméně oblíbená věc jejich majitelů a to sbírání psích exkrementů.
Množství tohoto nadělení na plzeňských chodnících svědčí o velké neoblíbenosti této činnosti a je to velká ostuda, která hází nepěkné světlo na všechny majitele psů. Já osobně, když přeskakuju exkrementy na chodnících, se velice stydím za všechny bezohledné spoluobčany, kteří jsou schopni tento svinčík po svém psu na ulici nechat. Jedna ze známých metod při učení štěňat aby nevykonávala svou potřebu v majitelově bytě zní – VYMÁCHEJTE MU V TOM ČUMÁK. No upřímně u psů bych toto moc nedoporučovala, naučit štěně způsobům se dá velmi dobře trpělivým přístupem a ono rychle pochopí, co se po něm chce, ale zrovna u lidí bych pro tuto metodu byla všema deseti.
Zde přikládám zkušenost jedné maminky s malými dětmi:
„Mám s těmy dárečky totiž hodně špatné zkušenosti od dětí...Není téměř místo, kde by si mohly bez obav hrát, aby mi nepřinesly památku na své hrátky. A je jedno, jestli jsou na chodníku, hřišti a nebo v parku...Jednu dobu jsem to řešila tak, že jsem s sebou všude nosila igelitový sáček a když jsem viděla pejskaře, který sledoval jak jeho miláček vykonává potřebu a pak to tak nechal, zastavila jsem ho se slovy, že by si po miláčkovi jistě rád uklidil, ale jen zapomněl sáček, ale že mu ráda jeden věnuji, protože ho náhodou s sebou mám. Většinou to fungovalo. Dokud jsem na jednom sídlišti nenarazila na pána, který nechal svého pudla vykálet uprostřed chodníku před školou a ten mě poslal do .....e s tím, že platí vysoké poplatky za svého psa, tak má město zařídit po jeho psu úklid. Že si za to platí..“
A zde se dostáváme k další nepříliš vítané povinnosti související s chovem psů.
Poplatky ze psů.
Každé město či vesnice má vyhláškou určenou výši místních poplatků ze psů. Nebudu tvrdit, že tyto poplatky nejsou až nehorázně vysoké, ale myslet si, že za tyto peníze mám právo na to, aby můj pes kálel doprostřed chodníku je poněkud scestné. Navíc chtít po městu, aby po mém psu zajistilo úklid exkrementů je stejně tak logické, jako chtít, aby mi za daň z nemovitosti chodili pracovníci finančního úřadu uklízet barák nebo sekat trávu na zahradě. Musíme si uvědomit, že mimo jiné město přispívá také na provoz útulku pro psy, odchyt toulavých psů a jejich veterinární ošetření. Město také zajišťuje odpadkové koše a sáčky na exkrementy, druhá věc je, že jsou lidi, kteří tyto sáčky opět bezostyšně kradou, ale to už by patřilo do jiného článku.
ÚPLNÉ ZNĚNÍ vyhlášky statutárního města Plzně č. 22/2004, o místním poplatku ze psů
najdete na webu města Plzně ZDE
Návštěvy veterinární ordinace
S finanční stránkou taktéž souvisí návštěvy veterinární ordinace a to ne až v případě, kdy nedejbože náš pejsek onemocní, ale právě preventivní očkování, které je zákonem povinné na Vzteklinu je nutné k tomu, abyste mohli s pejskem chodit mezi ostatní. Krom povinného očkování velice doporučuji, tzv. kombinovanou vakcínu, která pejska chrání proti Psince, Parvoviróze a dalším nepříjemným onemocněním. Nechráníte tak pouze své zvíře, ale výrazně tím omezíte i výskyt těchto onemocnění ve vašem okolí. Pravidelné odčervování by mělo být samozřejmostí.
Závěrem tedy jen dodám, že pokud si člověk neuvědomí, že pořízením pejska mu nastávají i ty nemilé povinnosti a není schopen se chovat vůči ostatním obyvatelům jeho bydliště ohleduplně, měl by se rozmyslet, jestli si nepořídit jako živé zvířátko raději třeba křečka nebo rybičky.
Pokud jste však zvážili všechna pro a proti, a chcete se stát ohleduplným majitelem pejska, gratuluji vám k tomuto rozhodnutí.
A jak být správným majitelem vychovaného psa v tom by vám právě měla pomoci naše „Pohodová psí školička“.